Publikace září a říjen 2017

Pneumokoková konjugovaná vakcína a prevence pneumonie u dětí s vrozenými srdečními chorobami.
Pneumococcal Conjugate Vaccine and Pneumonia Prevention in Children with Congenital Heart Disease.

Rev Invest Clin. 2017 Sep-Oct;69(5):270-273
Authors: Solórzano-Santos F, Espinoza-García L, Aguilar-Martínez G, Beirana-Palencia L, Echániz-Avilés G, Miranda-Novales G

Princip: Úspěšnou strategií prevence infekcí způsobených Streptococcus pneumoniae je podávání pneumokokových konjugovaných vakcín (PCVs). Cíl: Analyzovat účinnost 7- a 13-valentní PCV pro prevenci všech pneumonií. Materiály a metody: Byla analyzována retrospektivní kohorta dětí mladších pěti let, s vrozenou srdeční chorobou (CHD) a různými očkovacími schématy. Historie očkování byla potvrzena ověřitelnými záznamy. Měřením výsledku byly všechny pneumonie nebo bronchopneumonie. Protokol byl schválen Institucionální kontrolní radou. Pro srovnání jsme použili inferenční statistiku s Chi-kvadrátem a Fisherův exaktní test; p ≤ 0,5 byla považována za statisticky významnou. Bylo také vypočítáno relativní a absolutní snížení rizika a počet dětí potřebných k léčbě.
Výsledky: Bylo zařazeno celkem 348 pacientů: 196 s dvěma nebo více dávkami PCV (považováno za očkovanou skupinu) a 152 v neočkované skupině. U očkovaných (26/196) a neočkovaných (51/152) skupin se vyskytl statisticky významný rozdíl v pneumonií (p <0,001). Snížení relativního rizika bylo 60,5% a absolutní snížení rizika o 20,3%. Mezi pacienty, kteří dostali dvě, tři nebo čtyři dávky vakcíny, nebyly žádné rozdíly. Počet potřebných k očkování proti jedné pneumonii bylo 5 dětí. Závěry: Nejméně dvě dávky PCV u dětí s CHD snížily riziko všech pneumonií.

BACKGROUND: A successful strategy to prevent Streptococcus pneumoniae infections is the administration of pneumococcal conjugate vaccines (PCVs).
OBJECTIVE: To analyze the effectiveness of the 7- and 13-valent PCV for the prevention of all-cause pneumonia.
MATERIALS AND METHODS: A retrospective cohort of children younger than 5 years of age, with congenital heart disease (CHD) and different vaccination schedules, was analyzed. History of vaccination was confirmed with verifiable records. The outcome measure was all-cause pneumonia or bronchopneumonia. Protocol was approved by the Institutional Review Board. For comparisons, we used inferential statistics with Chi-square and Fisher's exact test; a p ≤ 0.5 was considered statistically significant. Relative and absolute risks reduction and number needed to treat were also calculated.
RESULTS: A total of 348 patients were included: 196 with two or more doses of PCV (considered the vaccinated group), and 152 in the unvaccinated group. There was a statistically significant difference for pneumonia events (p < 0.001) between the vaccinated (26/196) and unvaccinated (51/152) groups. The relative risk reduction was 60.5%, and the absolute risk reduction, 20.3%. There were no differences between patients who received two, three or four doses. The number needed to vaccinate to prevent one event of pneumonia was 5 children.
CONCLUSIONS: At least two doses of PCV in children with CHD reduced the risk of all-cause pneumonia.

Perzistence imunity po očkování kapsulární meningokokovou vakcínou skupiny B ve 3 různých schématech u batolat.
Persistence of immunity after vaccination with a capsular group B meningococcal vaccine in 3 different toddler schedules.

CMAJ. 2017 Oct 16;189(41):E1276-E1285
Authors: Sadarangani M, Sell T, Iro MA, Snape MD, Voysey M, Finn A, Heath PT, Bona G, Esposito S, Diez-Domingo J, Prymula R, Odueyungbo A, Toneatto D, Pollard AJ, European MenB Vaccine Study Group

Princip: Jedno schéma pro očkování s meningokokovou 4CMenB vakcínou skupiny skupiny B jsou 2 dávky, které jsou podávány ve 2 měsíčním intervalu dětem ve věku 12-23 měsíců s posilující dávkou o 12-24 měsíců později. Naším cílem bylo poskytnout údaje o perzistenci titrů baktericidních protilátek s lidském sérovým komplementem (hSBA) u dětí do 4 let po očkování provedeném ve věku 12-24 měsíců a o imunogenitě booster dávky ve 48 měsících věku ve srovnání s očkováním původně neočkovaným dětem. 
Metody: Děti předem očkované v rámci randomizované kontrolované studie s 2 dávkami vakcíny 4CMenB ve věku 12-24 měsíců dostaly booster ve věku 4 let. Původně neočkované děti věkově vyrovnané s očkovanými dětmi obdržely celkem 2 dávky 4CMenB. Titry protilátek baktericidních protilátek proti referenčním kmenům H44 / 76, 5/99, NZ98 / 254 a M10713 byly hodnoceny před a po očkování vakcínou 4CMenB u čtyřletých dětí.
Výsledky: Z 332 dětí ve studii bylo 123 v minulosti očkováno 4CMenB a 209 kontrol nebylo do této doby okčováno vůbec. Před boosterem byl podíl těch (dříve očkovaných skupin ve srovnání s kontrolami) s titry hSBA 1:5 nebo více následující: 9% -11% v. 1% (H44 / 76), 84% -100% v 4% (5/99), 0% -18% v. 0% (NZ98 / 254) a 59% -60% v 60% (M10713). Po 1 dávce 4CMenB u dříve očkovaných dětí byl podíl, který dosáhl titrů hSBA 1:5 nebo více, 100% (H44 / 76 a 5/99), 70% -100% (NZ98 / 254) a 90% 100% (M10713).
Interpretace: Bylo zjištěno, že po 2 dávkách vakcíny 4CMenB podávaných ve 12-24 měsících došlo k poklesu titrů hSBA ve věku 4 let a dávky podané ve věku 12-24 měsíců měly primární účinek na imunitní systém. Booster dávka může být nezbytná k udržení titrů hSBA v poměru 1:5 zejména u dětí s vyšším rizikem onemocnění.

BACKGROUND: One schedule for the capsular group B meningococcal vaccine 4CMenB is 2 doses that are administered 2 months apart for children aged 12-23 months, with a booster dose 12-24 months later. Our objective was to provide data on persistence of human serum bactericidal antibody (hSBA) titres in children up to 4 years of age after initial doses at 12-24 months, and immunogenicity of a booster dose at 48 months of age compared with vaccine-naive children.
METHODS: Children previously immunized, as part of a randomized controlled trial, with 2 doses of 4CMenB vaccine at 12-24 months of age received a booster at 4 years of age. Vaccine-naive age-matched toddlers received 2 doses of 4CMenB. Human serum bactericidal antibody titres against reference strains H44/76, 5/99, NZ98/254 and M10713 were evaluated before and after innoculation with 4CMenB vaccine in 4-year-old children.
RESULTS: Of 332 children in the study, 123 had previously received 4CMenB and 209 were vaccine-naive controls. Before the booster, the proportions of participants (previously vaccinated groups compared with controls) with hSBA titres of 1:5 or more were as follows: 9%-11% v. 1% (H44/76), 84%-100% v. 4% (5/99), 0%-18% v. 0% (NZ98/254) and 59%-60% v. 60% (M10713). After 1 dose of 4CMenB in previously immunized children, the proportions of participants achieving hSBA titres of 1:5 or more were 100% (H44/76 and 5/99), 70%-100% (NZ98/254) and 90%-100% (M10713).
INTERPRETATION: We found that waning of hSBA titres by 4 years of age occurred after 2 doses of 4CMenB vaccine administered at 12-24 months, and doses at 12-24 months have a priming effect on the immune system. A booster may be necessary to maintain hSBA titres of 1:5 or more among those children with increased disease risk.

Dvanáctileté sledování dlouhodobé účinnosti čtyřvalentní vakcíny proti lidskému papilomaviru ve 4 severských zemích.
A 12-Year Follow-up on the Long-Term Effectiveness of the Quadrivalent Human Papillomavirus Vaccine in 4 Nordic Countries.

Clin Infect Dis. 2017 Oct 01;:
Authors: Kjaer SK, Nygård M, Dillner J, Brooke Marshall J, Radley D, Li M, Munk C, Hansen BT, Sigurdardottir LG, Hortlund M, Tryggvadottir L, Joshi A, Das R, Saah AJ

Princip: Dlouhodobá účinnost čtyřvalentní vakcíny vůči lidským papilomavirům (qHPV) byla hodnocena sledováním kombinované incidence cervikální intraepiteliální neoplasie (CIN2, CIN3), adenokarcinomu in situ (AIS) a rakoviny děložního čípku související s HPV16 nebo HPV18. 
Metody: Ženy ze severských zemí Dánska, Islandu, Norska a Švédska, které dostaly na počátku studie FUTURE II celkem 3 dávky vakcíny qHPV (V501-015, základní studie NCT00092534 ) jsou sledovány prostřednictvím různých národních registrů. Analýzy účinnosti byly provedeny přibližně 2 roky po dokončení základní studie a probíhaly přibližně každé dva roky po dobu 10 let (tj. 14 let od 1. dne základní studie). Účinnost vakcíny vůči CIN2 nebo horší (CIN2+) související s HPV16 / 18 byla odhadnuta porovnáním pozorovaného výskytu s očekávaným výskytem CIN2+ v neočkované kohortě s použitím historických údajů z registru.
Výsledky: V per-protokol populaci (2084 žen) analýza prokázala účinnost po dobu prvních 12 letech, protože nebyly zjištěny žádné průlomové případy HPV16 / 18 CIN2+ u 9437 osoba-roků následného sledování. Statistická síla stačila k závěru, že účinnost vakcíny qHPV zůstává po dobu nejméně 10 let nad 90%. Počet osoba-roků v průběhu sledovaného intervalu 10-12 let se nadále zvyšuje a ukazuje trend směrem k pokračující účinnosti vakcíny během tohoto období. Závěr: Vakcína qHPV vykazuje nepřetržitou ochranu u žen nejméně po dobu 10 let, s trendem pokračující ochrany po 12 letech sledování.

Background: The long-term effectiveness of the quadrivalent human papillomavirus (qHPV) vaccine was assessed by monitoring the combined incidence of cervical intraepithelial neoplasia (CIN2, CIN3), adenocarcinoma in situ (AIS), and cervical cancer related to HPV16 or HPV18.
Methods: Women from Nordic countries of Denmark, Iceland, Norway, and Sweden who received a 3-dose regimen of the qHPV vaccine in the beginning of FUTURE II (Females United to Unilaterally Reduce Endo/Ectocervical Disease; V501-015, base study NCT00092534) are followed through different national registries. Effectiveness analyses were conducted approximately 2 years following completion of the base study and occur approximately every 2 years thereafter for 10 years (ie, 14 years from day 1 of the base study). Vaccine effectiveness against HPV16/18-related CIN2 or worse (CIN2+) was estimated by comparing the observed incidence with the expected incidence of CIN2+ in an unvaccinated cohort using historical registry data.
Results: In the per-protocol population (2084 women) analysis of effectiveness after the first 12 years, there were no breakthrough cases of HPV16/18 CIN2+ after 9437 person- years of follow-up. Statistical power was sufficient to conclude that qHPV vaccine effectiveness remains above 90% for at least 10 years. The number of person-years during the follow-up interval of 10-12 years is continuing to accrue and shows a trend toward continuing effectiveness of the vaccine during that period.
Conclusion: The qHPV vaccine shows continued protection in women through at least 10 years, with a trend for continued protection through 12 years of follow-up.

Dopad vakcinačního programu amerického mateřského očkování proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli (s acelulární vakcínou) na prevenci dávivého kašle u dětí <2 měsíců: hodnocení případů a kontrol.
Impact of the US Maternal Tetanus, Diphtheria, and Acellular Pertussis Vaccination Program on Preventing Pertussis in Infants <2 Months of Age: A Case-Control Evaluation.

Clin Infect Dis. 2017 Sep 28;:
Authors: Skoff TH, Blain AE, Watt J, Scherzinger K, McMahon M, Zansky SM, Kudish K, Cieslak PR, Lewis M, Shang N, Martin SW

Princip: Děti mladší 1 roku jsou v nejvyšším riziku onemocnění i úmrtnosti spojené s dávivým kašlem. V roce 2012 byla v průběhu těhotenství doporučena vakcína Tdap (tetanický anatoxín, redukovaný záškrtový anatoxin a acelulární pertusová vakcína) u žen, aby se v prvních měsících života chránili kojenci; údaje o účinnosti této strategie jsou v současné době omezené.
Metody: Prováděli jsme hodnocení případů-kontrol mezi případy dávivého kašle u mladších 2 měsíců s kašlem v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2014 ze 6 států US Emerging Infection Program Network. Kontroly byly hospitalizovaní a byly vybírány podle rodného listu. Matky byly dotazovány, aby se shromáždily informace o demografii, charakteristikách domácnosti a poskytovatelích zdravotní péče. Historie očkování ověřená poskytovatelem zdravotní péče byla získána u matek a kojenců. Matky byly považovány za očkované během těhotenství, pokud byl Tdap přijat ≥ 14 dní před porodem; trimester byl vypočten pomocí data podání Tdap, data narození dítěte a gestačního věku. Poměry šancí byly vypočteny pomocí podmíněné logistické regrese s více proměnnými; účinnost vakcíny (VE) byla odhadnuta jako (1 - poměr šancí) × 100%.
Výsledky: Celkem bylo zařazeno 240 případů a 535 kontrol; 17 případů (7,1%) a 90 (16,8%) kontrol dostalo Tdap během třetího trimestru těhotenství. Odhad multivariabilního VE pro Tdap vakcínu podávanou během třetího trimestru těhotenství byl 77,7% (95% interval spolehlivosti [CI], 48,3% -90,4%); VE se zvýšila na 90,5% (95% CI, 65,2% -97,4%) proti hospitalizovaným případům. 
Závěry: Očkování během těhotenství je účinným způsobem k ochraně kojenců během prvních měsíců života. S pokračujícím znovu objevovaným výskytem dávivého kašle by se úsilí mělo zaměřit na využívání Tdap u těhotných žen.

Background: Infants aged <1 year are at highest risk for pertussis-related morbidity and mortality. In 2012, Tdap (tetanus toxoid, reduced diphtheria toxoid, and acellular pertussis) vaccine was recommended for women during each pregnancy to protect infants in the first months of life; data on effectiveness of this strategy are currently limited.
Methods: We conducted a case-control evaluation among pertussis cases <2 months old with cough onset between 1 January 2011 and 31 December 2014 from 6 US Emerging Infection Program Network states. Controls were hospital-matched and selected by birth certificate. Mothers were interviewed to collect information on demographics, household characteristics, and healthcare providers. Provider-verified immunization history was obtained on mothers and infants. Mothers were considered vaccinated during pregnancy if Tdap was received ≥14 days before delivery; trimester was calculated using Tdap date, infant's date of birth, and gestational age. Odds ratios were calculated using multivariable conditional logistic regression; vaccine effectiveness (VE) was estimated as (1 - odds ratio) × 100%.
Results: A total of 240 cases and 535 controls were included; 17 (7.1%) case mothers and 90 (16.8%) control mothers received Tdap during the third trimester of pregnancy. The multivariable VE estimate for Tdap administered during the third trimester of pregnancy was 77.7% (95% confidence interval [CI], 48.3%-90.4%); VE increased to 90.5% (95% CI, 65.2%-97.4%) against hospitalized cases.
Conclusions: Vaccination during pregnancy is an effective way to protect infants during the early months of life. With a continuing resurgence in pertussis, efforts should focus on maximizing Tdap uptake among pregnant women.

Doba trvání ochrany BCG očkování ve věku školního věku v Anglii: populační studie případů a kontrol.
The duration of protection of school-aged BCG vaccination in England: a population -based case-control study.

Int J Epidemiol. 2017 Aug 31;:
Authors: Mangtani P, Nguipdop-Djomo P, Keogh RH, Sterne JAC, Abubakar I, Smith PG, Fine PEM, Vynnycky E, Watson JM, Elliman D, Lipman M, Rodrigues LC

Princip: Důkazy o ochraně proti tuberkulóze (TB) v dospělosti zajištěné očkováním v dětství Bacillus Calmette-Guerin (BCG), kdy nejvíce dochází k přenosu, jsou důležité pro kontrolu TBC a alokace zdrojů. 
Metody: Byla provedena populační studie případů a kontrol o ochraně BCG očkování provedeného u dětí ve věku 12-13 let vůči tuberkulóze, která se objevila o 10-29 let později. Zařazovali jsme bělochy s tuberkulózou, kteří se narodili ve Velké Británii, a náhodně testovali bílé komunity jako kontroly. Poměry rizik a 95% intervaly spolehlivosti (CI) byly odhadnuty pomocí případové kohorty Coxovou regresí s adjustací případných zavádějících faktorů, včetně sociálně-ekonomického stavu, kouření, užívání léčivých přípravků, vězení a bezdomovectví. Účinnost vakcíny (VE = 1 - poměr rizika) byla hodnocena v po sobě následujících intervalech více než 10 let po očkování.
Výsledky: Ze 65% responze v obou skupinách jsme získali 677 případů a 1170 kontrol. Zavádění z důvodu deprivace, vzdělání a životního stylu bylo mírné 10-20 let po očkování a zřetelné po více než 20 letech. VE 10 až 15 let po očkování bylo 51-20% (95% CI 21, 69%) a 57% (CI 33, 72%) po 15-20 letech. Následně ochrana po BCG očkování ubývala; 20-25 let VE = 25% (CI -14%, 51%) a 25-29 let VE = 1% (CI -84%, 47%). Na základě mnohonásobného generování chybějících údajů (u 17% subjektů) byla VE odhadnutá ve stejných intervalech podobná (56% (CI 33, 72%), 57% (CI 36, 71%), 25% (-10% , 48%), 21% (-39, 55%)]. 
Závěry: Vakcinace BCG ve věku školního věku nabízela průměrnou ochranu vůři tuberkulóze po dobu nejméně 20 let, což je déle, než se dříve předpokládalo. To lze využít pro posouzení nákladové efektivnosti očkování BCG a při hodnocení nových vakcín proti tuberkulóze.

Background: Evidence of protection from childhood Bacillus Calmette-Guerin (BCG) against tuberculosis (TB) in adulthood, when most transmission occurs, is important for TB control and resource allocation.
Methods: We conducted a population-based case-control study of protection by BCG given to children aged 12-13 years against tuberculosis occurring 10-29 years later. We recruited UK-born White subjects with tuberculosis and randomly sampled White community controls. Hazard ratios and 95% confidence intervals (CIs) were estimated using case-cohort Cox regression, adjusting for potential confounding factors, including socio-economic status, smoking, drug use, prison and homelessness. Vaccine effectiveness (VE = 1 - hazard ratio) was assessed at successive intervals more than 10 years following vaccination.
Results: We obtained 677 cases and 1170 controls after a 65% response rate in both groups. Confounding by deprivation, education and lifestyle factors was slight 10-20 years after vaccination, and more evident after 20 years. VE 10-15 years after vaccination was 51% (95% CI 21, 69%) and 57% (CI 33, 72%) at 15-20 years. Subsequently, BCG protection appeared to wane; 20-25 years VE = 25% (CI -14%, 51%) and 25-29 years VE = 1% (CI -84%, 47%). Based on multiple imputation of missing data (in 17% subjects), VE estimated in the same intervals after vaccination were similar [56% (CI 33, 72%), 57% (CI 36, 71%), 25% (-10, 48%), 21% (-39, 55%)].
Conclusions: School-aged BCG vaccination offered moderate protection against tuberculosis for at least 20 years, which is longer than previously thought. This has implications for assessing the cost-effectiveness of BCG vaccination and when evaluating new TB vaccines.

Vakcína proti hepatitidě B a potřeba booster dávky po základním očkování.
Hepatitis B vaccine and the need for a booster dose after primary vaccination.

Vaccine. 2017 Oct 05;:
Authors: Pileggi C, Papadopoli R, Bianco A, Pavia M

Cíle: Hladiny ochranných protilátek indukované vakcínou proti viru hepatitidy B (HBV) dlouhodobě přetrvávají po primární imunizaci, ale existují důkazy o tom, že v době, kdy se očkování zvyšuje, je snížená schopnost zachovat imunitní paměť. Cílem studie bylo stanovení prevalence a trvání perzistence titru anti-HBs ≥10mIU/mL a případných prediktorů snížené séroprotekce. 
Metody: Studie se uskutečnila mezi studenty navštěvujícími školy v lékařských a zdravotnických profesích od ledna 2014 do června 2016. Údaje byly shromážděny přezkoumáním lékařských záznamů dokončených během návštěvy lékařské prohlídky. Všichni jedinci obdrželi vakcínu proti HBV v souladu s indikací vydanou Italským Ministerstvem zdravotnictví.
Výsledky: Výsledky byly zaznamenány u 722 subjektů. Pozitivní anti-HBs titr byl nalezen u 72,6 % (95% CI = 69-76). Průměrný věk subjektů byl 25,5 let. Subjekty očkované během dospívání a studenti, kteří dostali jednu posilující dospělou dávku vakcíny, měli významně vyšší pravděpodobnost, že si uchovají séroprotekci. Čím delší byl časový interval od očkování, tím nižší byla pravděpodobnost, že budou mít seroprotektivní hladiny protilátek; nicméně, pokud délka doby od posledního očkování byla stratifikována vakcinační dávkou, statisticky významná asociace nižšího podílu se séroprotektivní hladinou protilátek byla pouze v podskupině jedinců, kteří dostali jako poslední pediatrickou dávku. Zjištění multivariační regresní analýzy částečně potvrdily výsledky univariantní analýzy. 
Závěry: Na závěr naše zjištění ukazují, že více než 25 % očkovaných s vakcínou proti HBV mělo po 18 letech od základního očkování titr antiHBs <10 ml/ml. Navíc v případě, že by byla potřebná posilovací dávka, naše výsledky naznačují, že strategie očkování by měla upřednostňovat podávání dospělé dávky vakcíny během raného dospívání, neboť by mohla poskytovat dlouhodobější ochranu v dospělosti.

OBJECTIVES: Protective antibodies levels, induced by Hepatitis B virus (HBV) vaccine, persist for long-term after primary immunization, but there is evidence that, as the time since vaccination increases, there is a reduced ability to maintain immune memory. The study aim was to determine the prevalence and the duration of persistence of an anti-HBs titer with ≥10mIU/mL and eventual predictors of reduced seroprotection.
METHODS: The study was conducted among students attending medical and healthcare professions schools from January 2014 to June 2016. Data were collected through the review of medical records completed during the medical surveillance visit. All subjects had received HBV vaccine according to the Italian Ministry of Health indications.
RESULTS: The results are reported for 722 subjects. Positive anti-HBs titer was found in 72.6% (95% CI=69-76). The mean age of the subjects was 25.5years. Subjects vaccinated during adolescence and students that had received an adult vaccine dose were significantly more likely to be seroprotected. The longer the time interval since vaccination the lower the probability of being seroprotected; however if the role of time since vaccination was considered after stratification by vaccine dose, a statistically significant association with a lower percentage of seroprotected remains only in the subgroup of subjects who received the pediatric dose. The findings of the multivariate regression analysis partially confirmed those of the univariate analysis.
CONCLUSIONS: In conclusion, our findings show that over 25% of HBV vaccine recipients had an antiHBs titer <10mIU/ml after 18years of more from the primary vaccination. Furthermore, in the case a booster dose would be needed, our results suggest that the vaccination strategy should prefer administration of a vaccine adult dose during early adolescence, since it might offer longer-term protection through adulthood.