Intususcepce, neboli vchlípení jedné části střeva do druhé, bývá relativně vzácná. Uvádí se, že dosahuje asi 74 případů na 100.000 dětí mladších 1 roku a to v závislosti na geografické variabilitě (obvykle vyšší výskyt je v afrických zemích) [Jiang 2013].
I když před-registrační studie rotavirových vakcín nenaznačily zvýšené riziko těchto střevních obstrukcí u očkovaných dětí, pozdější po-registrační studie přinesly poznatky o zvýšeném riziku a to zejména prvních 7 dní po očkování jak monovalentní (RV1) tak pentavalentní (RV5) rotavirovou vakcínou.
Souhrnná práce z roku 2015 [Rosillon 2015] zhodnotila celkem 5 relevantních studií, které se zabývaly výskytem intususcepce po rotavirovém očkování. Dosavadní studie překvapivě ukázaly, že pouze první 2 dávky jedné či druhé vakcíny mohou zvýšit výskyt těchto střevních obstrukcí, zatímco třetí dávka výhradně jen pentavalentní vakcíny (RV5) takovým rizikem není [Buttery 2011, Shui 2012, Loughlin 2012, Carlin 2013, Haber 2013, Yih 2014]. Proto byly v rámci meta-analýzy hodnoceny pouze první a druhá dávka jedné či druhé vakcíny z celkem 5 zařazených studií prováděných v Jižní Americe (Mexiko, Brazílie), Austrálii a ve Spojených státech amerických.
Relativní riziko intususcepce do 7 dní po prvním rotavirovém očkování bylo 5,4 (3,9-7,4) pro RV1 a 5,5 (3,3-9,3) pro RV5. Po druhém rotavirovém očkování relativní riziko významně pokleslo na 1,8 (1,3-2,5) pro RV1 a 1,7 (1,1-2,6) pro RV5. Výsledky tak jednoznačně poukazují na zvýšené riziko zejména po první dávce rotavirového očkování.
Zda může vzniknout intususcepce i po delší době než 7 dní po očkování není z dosavadních prací jednoznačné, neboť jen 2 studie poukázaly na možné mírné zvýšení rizika i 8-21 dní po očkování [Patel 2011, Carlin 2013].
Podobné výsledky zvýšeného relativního rizika po aplikaci jak první tak druhé dávky rotavirové vakcíny byly dokumentovány v meta-analýze z roku 2017 [Judith 2017], kam byly mimo jiné zařazeny i studie z evropských zemí (Španělko, Velká Británie, Německo). Relativní riziko dosahovalo 6,4 (4,8-8,7) po aplikaci první dávky RV1 vakcíny a 4,6 (3,1-6,9) po aplikaci první dávky RV5 vakcíny. Naopak druhá dávka zvyšovala riziko intususcepce jen mírně, tj. relativní riziko bylo 1,7 (1,3-2,1) nezávisle na vakcíně RV1 a RV5.
Dílčím omezením zjištěných výsledků obou meta-analýz je absence relativních rizik adjustovaných k dalším rizikovým faktorům, které rovněž přispívají ke zvýšenému výskytu intususcepce. Tím je např. věk kojence, tj. vyšší riziko bylo u kojenců ve věku 3-5 měsíců: OR=5,3 a 6-11 měsíců: OR=2,5 než u mladších 3 měsíců [Muhsen 2014]. Také gastroenteritida u kojenců přispívá k riziku intususcepce u kojenců, tj. OR=19,9 (2,4-168,3) nebo nízká hodnota socioekonomického bydlení rodiny [Muhsen 2014].
Odhad atributivního rizika samotného rotavirového očkování naznačil zvýšený výskyt intususcepce u kojenců očkovaných proti rotavirovým nákazám do věku 3 měsíců o necelé 2 případy/100.000 kojenců po první dávce a o necelé 3 případy/1.000.000 kojenců po aplikaci druhé dávky [Judith 2017].
Literatura