Recenze knihy: Očkování pro a proti, Martin Hirte, 2. vydání

Rozhodl jsem se pro recenzi knihy "Očkování - pro a proti", když mě nakladatel české verze požádal o její propagaci na serveru vakciny.net. Propagaci jsem odmítl, neboť žádné jiné knihy než svoje na serveru nepropaguji, nemám k tomu prakticky žádný důvod. Přiznávám, že jsem byl zvědavý, o čem může být kniha tohoto názvu. Za poskytnutí knihy jsem jejímu vydavateli přislíbil, že udělám recenzi.

Když kniha dorazila, zběžně jsem ji prolistoval, abych pochopil její filozofii, tj. v čem je pro a v čem proti očkování. Nebylo těžké to rozpoznat. Autor knihy se snaží přesvědčit, že význam a ochranný účinek očkování byl a je prokázaný, tj. očkování přispělo ke kontrole a eliminaci některých infekčních chorob. Bohužel rozbor účinnostního profilu jednotlivých očkování, který autor ve své knize provádí, je povrchní, leckdy vycházející z okrajových nebo zastaralých dat. Příkladem je uvedená protektivní hladina protilátek specifických vůči hepatitidě typu B. Tu autor deklaruje hodnotou 100 IU/l. Není to ovšem přesné, možná ji lze hodnotit až chybnou v kontextu textu celé kapitoly. Tato mez se v 80. a zpočátku i 90. let skutečně považovala za jednoznačně protektivní, tj. očkovanec s touto koncentrací protilátek se považoval za spolehlivě chráněný. V případě, že jeho koncentrace protilátek byly v rozmezí 10-100 IU/l, pak se doporučovalo podat alespoň jednu dávku navíc a pokud bylo protilátek málo, tj. jejich koncentrace nižší než 10 IU/l očkoval se znovu od počátku. Časem se ale potvrdilo, že osoby, které mají koncentrace protilátek minimálně 10 IU/l, jsou spolehlivě chráněné. Dnes se limit 100 IU/l považuje optimální pro dlouhodobou postvakcinační ochranu založenou převážně jen na protilátkách a označuje se jako hyperimunní séroprotektivní mez.
S autorem lze souhlasit, že očkovat proti hepatitidě typu B malé děti v regionech, jako je Evropa, je více než nadbytečné (výjimkou jsou děti HBsAg pozitivních matek). Nicméně nerozumím, jak by si autor přál včasně podchytit nemoc jako je akutní, subakutní a nebo dokonce chronická hepatitida typu B. Proto plošné očkování evropské starší dětské populace (dětí ve věku 10-15 let) zůstává nadále jediným rozumným prostředkem prevence hepatitidy typu B.

Čemu ale autor věnuje větší pozornost, jsou závažné nežádoucí účinky. Snaží se je vymezit bez ohledu na očkování v pomyslné první části knihy a pak je dále rozebírá konkrétně u jednotlivých očkování. Vše doplňuje odkazy a literárními zdroji. V tomto ohledu je kniha profesionální. Bohužel autor knihy uvedl jen zlomek prací sledující vztah daného nežádoucího účinku a očkování. A proč? Odpověď se nabízí, ono by to proti očkování tolik nevyznělo. Zhruba dvě třetiny knihy se tedy věnují tzv. komplikacím vyvolaným očkováním, jako jsou alergická, autoimunitní a neurologická onemocnění v různých projevech. Nechci se snižovat na "hloupou" protiargumentaci některých odborníků, že na silnicích umírá nebo je postiženo v důsledku dopravní nehody mnohonásobně více lidí, než je komplikací po jakémkoli očkování. Naopak je vhodné rozebrat a poukázat na komplexnost a nejednoznačnost - v knize uvedených - souvislostí mezi onemocněním a očkováním.
Proto jsem se rozhodl věnovat tomuto tématu více času a postupně na serveru vakciny.net uvést všechny poznatky a analýzy tak, aby čtenář tohoto serveru získal ucelenou a komplexní představu této problematiky. Možná abych trochu navnadil, uvedu několik významných nepřesností v kapitole "Diabetes mellitus" recenzované knihy. Zde autor uvádí, že plošné očkování proti hemofilovým nákazám typu b vedlo už v roce 1974 k dramatickému (až 64%) nárůstu diabetu typu I u malých finských dětí. Jak pošetilé. První vakcína proti hemofilovým nákazám se zavedla do plošného očkování až v roce 1985, tzn. už o 10 let dříve autor této knihy přisuzoval nárůstu diabetu tomuto očkování. Opírá se o bádání Classena, který skutečně v mnoha publikacích analyzoval vztah diabetu a očkování nejen proti hemofilovým nákazám, ale rovněž proti dávivému kašli, spalničkám, příušnicím a tuberkulóze. Autor možná záměrně nebo z nevědomosti pozapomněl uvést práce (analýzy a bádání) jiných autorů, které nejen, že vztah očkování a diabetu vyloučily, ale poukázaly dokonce na to, že očkování snižuje riziko vzniku diabetu typu I.
Nemohu se zbavit dojmu, že kniha "Očkování - pro a proti" není snaha o objektivitu, ale snaha o jednostranné podstrčení vědeckých prací odhalující skrytá tajemství očkování. Každý čtenář získává dojem toho, že očkování je obecně nebezpečné, neboť nelze dokonale zhodnotit jeho vhodnost pro daného jedince. Dokonce prožití samotné infekce se zdá být jako lepší řešení. Ostatně to autor uvádí v kapitole "Odpůrci očkování", cituji doslova " … Odpůrci očkování si samozřejmě musí být vědomi, že sebe i svoje děti vystavují riziku určitých nemocí. Zároveň je třeba dodat, že tato rizika jsou mnohem nižší, než nebezpečí úrazu v silničním provozu, …". Autor pozapomněl, že každý rodič preventivně učí své dítě minimalizovat rizika z nebezpečí silničního provozu, stejně jako nechává své dítě preventivně očkovat proti závažným, někdy smrtelným infekčním onemocněním.

Tuto knihu bych doporučil odborníkům zajímající se o očkování. Nejen, že je to obohatí o poskládané informace jednostranně zacílené, ale možná si uvědomí, kam vede nadměrná firemní propagace a klamavý marketing. Bohužel pro autorem míněnou cílovou skupinu je tato kniha nevhodná, skutečně schází vyváženost všech informací, analýz, bádání a názorů. Rodič, který si knihu přečte, nemá šanci si sám zvážit pestrost argumentů, vědeckých poznatků a názorů.

S touto knihou se čtenáři serveru vaciny.net budou postupně seznamovat v seriálu: Skrytá tajemství očkování? První díl je už k dispozici: "Juvenilní diabetes a dětská očkování".