Publikace září a říjen 2014

Acelulární vakcíny pro prevenci dávivého kašle u dětí
Acellular vaccines for preventing whooping cough in children.

Cochrane Database Syst Rev. 2014 Sep 17;9:CD001478
Authors: Zhang L, Prietsch SO, Axelsson I, Halperin SA

Princip: Pravidelné používání celobuněčné vakcíny proti dávivému kašli (wP) bylo přerušeno v některých zemích v letech 1970-1980 kvůli obavám z nežádoucích účinků. Po této změně došlo k oživení výskytu dávivého kašle. Acelulární vakcíny (aP), obsahující čištěné nebo rekombinantní antigeny Bordetella pertussis (B. pertussis), byly vyvinuty v naději, že by měly být stejně účinné, ale méně reaktogenní než celobuněčné vakcíny. Toto je aktualizace z Cochranova přehledu poprvé publikovaného v roce 1999 a aktualizovaného v roce 2012. Do této aktualizace jsme nezařadili žádné nové studie.
Cíle: Zhodnotit účinnost a bezpečnost vakcín proti dávivému kašli u dětí a porovnat je s celobuněčnými vakcínami.
Způsoby vyhledávání: Prohledali jsme Central (2013, vydání 12), MEDLINE (1950 až leden týdne 2, 2014), EMBASE (1974 až leden 2014), Biosis přehledy (2009 do ledna 2014) a CINAHL (2009 do ledna 2014).
Výběrová kritéria: Vybrali jsme dvojitě zaslepené randomizované studie účinnosti a bezpečnosti aP vakcín u dětí do šesti let věku, s aktivním sledování účastníků a laboratorním ověřením případů dávivého kašle.
Analyzovaná data: Dva autoři nezávisle na sobě sesbírali data a vyhodnotili riziko zkreslení studií. Rozdíly v uspořádání klinických studií znemožnily provést meta-analýzu účinnostních dat. Dali jsme dohromady bezpečnostní data z jednotlivých studií za použití meta-analýzového modelu náhodných efektů.
Hlavní výsledky: Zařadili jsme šest účinnostních studií s celkem 46.283 účastníky a 52 bezpečnostních studiích s celkem 136.541 účastníky. Většina studií bezpečnosti nezaznamenala metody generování náhodných sekvencí, přidělování maskování a zaslepení, při kterém bylo obtížné posoudit riziko zkreslení ve studiích. Účinnost vícesložkových vakcíny (?tři) se pohybuje od 84% do 85% v prevenci typického dávivého kašle (vyznačující se 21 nebo více po sobě jdoucích dní paroxysmálního kašle s potvrzením infekce B. pertussis kultivací, vhodnou sérologickou metodou nebo kontaktem s členem domácnosti, který měl kultivačně potvrzený dávivý kašel), a od 71% do 78% v prevenci mírného onemocnění dávivého kašle (vyznačující se sedmidenním kašlem nebo kašlem s více po sobě jdoucích dní při potvrzení B. pertussis infekce kultivací nebo vhodnou sérologií).
Naopak účinnost jedno a dvousložkových vakcín se pohybovala od 59% do 75% vůči typickému dávivému kašli a od 13% do 54% vůči mírnému onemocnění. Vícesložkové acelulární vakcíny jsou účinnější než nízko-účinné celobuněčné vakcíny, ale mohou být méně účinnými ve srovnání s vysoce účinnými celobuněčnými vakcínami. Většina systémových a lokálních nežádoucích účinků byly výrazně nižší s aP vakcínami než s wP vakcínami jak po základním tak booster očkování.
Závěr: Vícesložkové aP vakcíny (?tři) jsou účinné v prevenci dávivého kašel u dětí. Vícesložkové aP vakcíny mají vyšší účinnost, než nízko-účinné wP vkacíny, ale mohou být také méně účinné než vysoce účinné wP vkacíny. Acelulární vakcíny mají méně nežádoucích účinků než celobuněčné jak po základním tak posilujícím očkování.

BACKGROUND: Routine use of whole-cell pertussis (wP) vaccines was suspended in some countries in the 1970s and 1980s because of concerns about adverse effects. Following this action, there was a resurgence of whooping cough. Acellular pertussis (aP) vaccines, containing purified or recombinant Bordetella pertussis (B. pertussis) antigens, were developed in the hope that they would be as effective, but less reactogenic than the whole-cell vaccines. This is an update of a Cochrane review first published in 1999, and previously updated in 2012. In this update, we included no new studies.
OBJECTIVES: To assess the efficacy and safety of acellular pertussis vaccines in children and to compare them with the whole-cell vaccines.
SEARCH METHODS: We searched CENTRAL (2013, Issue 12), MEDLINE (1950 to January week 2, 2014), EMBASE (1974 to January 2014), Biosis Previews (2009 to January 2014) and CINAHL (2009 to January 2014).
SELECTION CRITERIA: We selected double-blind randomised efficacy and safety trials of aP vaccines in children up to six years old, with active follow-up of participants and laboratory verification of pertussis cases.
DATA COLLECTION AND ANALYSIS: Two review authors independently extracted data and assessed the risk of bias in the studies. Differences in trial design precluded a meta-analysis of the efficacy data. We pooled the safety data from individual trials using a random-effects meta-analysis model.
MAIN RESULTS: We included six efficacy trials with a total of 46,283 participants and 52 safety trials with a total of 136,541 participants. Most of the safety trials did not report the methods for random sequence generation, allocation concealment and blinding, which made it difficult to assess the risk of bias in the studies. The efficacy of multi-component (? three) vaccines varied from 84% to 85% in preventing typical whooping cough (characterised by 21 or more consecutive days of paroxysmal cough with confirmation of B. pertussis infection by culture, appropriate serology or contact with a household member who has culture-confirmed pertussis), and from 71% to 78% in preventing mild pertussis disease (characterised by seven or more consecutive days of cough with confirmation of B. pertussis infection by culture or appropriate serology). In contrast, the efficacy of one- and two-component vaccines varied from 59% to 75% against typical whooping cough and from 13% to 54% against mild pertussis disease. Multi-component acellular vaccines are more effective than low-efficacy whole-cell vaccines, but may be less effective than the highest-efficacy whole-cell vaccines. Most systemic and local adverse events were significantly less common with aP vaccines than with wP vaccines for the primary series as well as for the booster dose.
AUTHORS' CONCLUSIONS: Multi-component (? three) aP vaccines are effective in preventing whooping cough in children. Multi-component aP vaccines have higher efficacy than low-efficacy wP vaccines, but they may be less efficacious than the highest-efficacy wP vaccines. Acellular vaccines have fewer adverse effects than whole-cell vaccines for the primary series as well as for booster doses.

Rizikové skupiny pro očkování proti žluté zimnici spojené s viscerotropními nemoci (YEL-AVD)
Risk groups for yellow fever vaccine-associated viscerotropic disease (YEL-AVD)

ScienceDirect Publication: Vaccine Publication date: 7 October 2014
Source:Vaccine, Volume 32, Issue 44
Author(s): Stephen J. Seligman

I když se dříve považovalo toto očkování za nejbezpečnější očkování živou virovou vakcínou, zpráva zveřejněná v roce 2001 ukazuje, že živý vakcinační virus žluté zimnice může způsobit vážné, často fatální, multisystémové onemocnění, tzv. viscetropní onemocnění v souvislosti s očkování proti žluté zimnici (YEL-AVD), která se podobá onemocnění žluté zimnice. Tento přezkum vyplynul z dostupnosti výpisu kumulativních případů YEL-AVD, ze statistické metody analyzující rizikové faktory a z přehodnocení dříve publikovaných dat.
Účelem tohoto přezkumu bylo identifikovat a analyzovat rizikové skupiny na základě pohlaví, věku, veličin a onemocnění. Použitím pasivního systému dohledu v USA byla incidence 0,3 - 0,4 případů na 100.000. Nicméně jiné odhady se pohybují od 0 do 12 případů na 100.000. Identifikované a potenciální rizikové skupiny pro YEL-AVD zahrnovaly starší muže, ženy ve věku 19 a 34 let, osoby s různými autoimunitními chorobami, jedince po thymektomii v důsledku karcinomu thymu a kojence a děti ?11 let. Všichni kromě poslední skupiny byly podpořeny statistickými analýzami.
Potvrzené rizikové skupiny tvoří 77% (49/64) ze známých případů a 76% (32/42) z úmrtí. Celková úmrtnosti je 66% (42/64), s 80% (12/15) mladých žen, na rozdíl od 50% (13/26) mužů ?56 let. Identifikace YEL-AVD zvyšuje možnost, že by k podobným reakcím na živé chimérické flavivirové vakcíny, které obsahují virus žluté zimnice, mohlo dojít u vnímavých jedinců. Vymezení rizikových skupin se zaměřuje na hledání genetických mutací vedoucích k poruchám imunity spojených s danou rizikovou skupinou. Na konec identifikace rizikových skupin podporuje soustředění se na ta opatření, která mají snížit jak incidenci tak závažnost YEL- AVD.

Although previously considered as the safest of the live virus vaccines, reports published since 2001 indicate that live yellow fever virus vaccine can cause a severe, often fatal, multisystemic illness, yellow fever vaccine-associated viscerotropic disease (YEL-AVD), that resembles the disease it was designed to prevent. This review was prompted by the availability of a listing of the cumulative cases of YEL-AVD, insights from a statistical method for analyzing risk factors and re-evaluation of previously published data. The purpose of this review is to identify and analyze risk groups based on gender, age, outcome and predisposing illnesses. Using a passive surveillance system in the US, the incidence was reported as 0.3 to 0.4 cases per 100,000. However, other estimates range from 0 to 12 per 100,000. Identified and potential risk groups for YEL-AVD include elderly males, women between the ages of 19 and 34, people with a variety of autoimmune diseases, individuals who have been thymectomized because of thymoma, and infants and children ?11 years old. All but the last group are supported by statistical analysis. The confirmed risk groups account for 77% (49/64) of known cases and 76% (32/42) of the deaths. The overall case fatality rate is 66% (42/64) with a rate of 80% (12/15) in young women, in contrast to 50% (13/26) in men ?56 years old. Recognition of YEL-AVD raises the possibility that similar reactions to live chimeric flavivirus vaccines that contain a yellow fever virus vaccine backbone could occur in susceptible individuals. Delineation of risk groups focuses the search for genetic mutations resulting in immune defects associated with a given risk group. Lastly, identification of risk groups encourages concentration on measures to decrease both the incidence and the severity of YEL-AVD.

Orální infekce lidským papilomavirem (HPV) u neočkovaných vysoce rizikových mladých dospělých osob.
Oral Human Papillomavirus (HPV) Infection among Unvaccinated High-Risk Young Adults.

Cancers (Basel). 2014;6(3):1691-704
Authors: D'Souza G, Kluz N, Wentz A, Youngfellow RM, Griffioen A, Stammer E, Guo Y, Xiao W, Gillison ML

Orální HPV infekce, příčina nejčastější orofyrangeálních karcinomů v USA, není dobře studována u vysoce rizikových mladých dospělých. Byli zařazeni muži (n = 340) a ženy (n = 270) ve věku 18 - 25 let, kteří navštívili kliniky v Baltimore County STD, pokud odmítli očkování proti HPV. Každý účastník měl 30 sekund vypláchnout ústa a vykloktat a vzorek byl testován na 37 typů HPV DNA, které se zkoumaly ve vztahu s rizikovými faktory. Faktory související s převládající infekcí byly vyhodnoceny pomocí binomické regrese. Muži měli vyšší výskyt perorální HPV (15,3% vs. 7,8%, p = 0,004) a vakcinačního typu (tj, HPV16/18/6/11: 5,0% oproti 1,1%, p = 0,007) než ženy. V multivariantní analýze faktory jako muži (aPR = 1,93, 95% CI = 1,10-3,39), počet současných orálních sexuálních partnerů (p-tred = 0,013), a kteří někdy praktikovali orální sex se ženou (aPR = 1,73, 95% CI = 1,06-2,82) byly spojeny se zvýšeným výskytem orální HPV. Praktikování orálního sexu se ženami může zvyšovat riziko orálního získání HPV než praktikování orálního sexu s mužem.

Oral HPV infection, the cause of most oropharyngeal cancer in the U.S., is not well studied among high-risk young adults. Men (n = 340) and women (n = 270) aged 18-25 years attending Baltimore County STD clinics were recruited if they declined HPV vaccination. Each participant had a 30-second oral rinse and gargle sample tested for 37 types of HPV DNA, and a risk-factor survey. Factors associated with prevalent infection were explored using log binomial regression. Men had higher prevalence of any oral HPV (15.3% vs. 7.8%, p = 0.004) and vaccine-type oral HPV (i.e., HPV16/18/6/11: 5.0% vs. 1.1%, p = 0.007) infection than women. In multivariate analysis, male gender (aPR = 1.93, 95% CI = 1.10-3.39), number of recent oral sex partners (p-trend = 0.013) and having ever performed oral sex on a woman (aPR = 1.73, 95% CI = 1.06-2.82) were associated with increased oral HPV prevalence. Performing oral sex on a woman may confer higher risk of oral HPV acquisition than performing oral sex on a man.

Studie případů a kontrol odhadnout účinnost mateřské očkování proti pertusi v ochraně novorozence v Anglii a Walesu, 2012-2013.
A case-control study to estimate the effectiveness of maternal pertussis vaccination in protecting newborn infants in England and Wales, 2012-2013.

Clin Infect Dis. 2014 Oct 19;
Authors: Dabrera G, Amirthalingam G, Andrews N, Campbell H, Ribeiro S, Kara E, Fry NK, Ramsay M

Princip: Děti s dávivým kašlem jsou vystaveny riziku závažného klinického onemocnění a úmrtí. Několik zemí včetně Velké Británie zavedlo očkování matek proti dávivému kašli během těhotenství, aby ochránilo děti před infekcí, jejíž zvýšení bylo zaznamenáno národním sledováním. Cílem této studie bylo odhadnout účinnost mateřské očkování proti dávivému kašli v ochraně dětí vůči laboratorně potvrzenému dávivému kašli.
Metody: Studie případů a kontrol byla provedena v Anglii a Walesu v období od října 2012 do července 2013. Případy byly děti s laboratorně potvrzeným dávivým kašlem PCR nebo kultivačně ve věku nižším 8 týdnů. Rodinní lékaři každého případu byli požádáni, aby určili zdravé děti narozené po zjištěném případu v každé praxi, které pak sloužily jako kontrola. 58 případů a 55 kontrol bylo zahrnuto do této studie. Poměry šancí (OR) byly vypočteny pro přidružení mezi mateřským očkováním a kojeneckou infekcí. Účinnost vakcíny (VE) byla vypočtena jako 1-OR. Byla adjustována k pohlaví, zeměpisné oblasti a období narození.
Výsledky: Matky 10 případů (17%) a 39 kontrol (71%) byly očkovány vůči dávivému kašli v těhotenství. Toto umožnilo zhodnotit neadjustovanou VE 91% (95% interval spolehlivosti: 77 až 97%). Adjustovaná VE byla 93% (95% interval spolehlivosti: 81-97%).
Závěr: Mateřské očkování proti pertusi je účinné v prevenci infekce dávivého kašle u dětí mladších 8 týdnů a může být vhodné také v jiných zemích s vysokým výskytem pertuse.

BACKGROUND: Infants with pertussis infection are at risk of severe clinical illness and death. Several countries, including the United Kingdom, have introduced maternal pertussis vaccination during pregnancy to protect infants from infection following national increases in pertussis notifications. The objective of this study was to estimate the effectiveness of maternal pertussis vaccination in protecting infants against laboratory confirmed pertussis infection.
METHODS: A case-control study was undertaken in England and Wales between October 2012 and July 2013. Cases were infants aged less 8 weeks at onset with pertussis infection tested by real-time Polymerase Chain Reaction or culture. Family doctors of each case were asked to identify healthy infants born consecutively after the case in each practice, to act as controls. 58 cases and 55 controls were included in this study. Odds ratio (OR) were calculated for the association between maternal vaccination and infant pertussis infection. The vaccine effectiveness (VE) was calculated as 1- OR. This was adjusted for sex, geographical region and birth period.
RESULTS: Mothers of 10 cases (17%) and 39 controls (71%) received pertussis vaccine in pregnancy. This gave an unadjusted VE of 91% (95% confidence interval: 77-97%). Adjusted VE was 93% (95% Confidence Interval: 81-97%).
CONCLUSIONS: Maternal pertussis vaccination is effective in preventing pertussis infection in infants aged under 8 weeks and may be considered in other countries experiencing high levels of pertussis notifications.

Přetrvávání odpovědi na očkování proti virové hepatitidě typu A u pacientů infikovaných HIV: 5leté pozorování.
Durability of response to vaccination against viral hepatitis A in HIV-infected patients: a 5-year observation.

Int J STD AIDS. 2014 Sep;25(10):745-50
Authors: Jabłonowska E, Kuydowicz J

Cílem této studie bylo odhadnout prevalenci celkových protilátek proti virové hepatitidě A (anti-HAV-T) ve skupině HIV-pozitivních dospělých v oblasti Lodz Polska, a vyhodnotit odpověď a dlouhodobou imunitu po očkování proti virové hepatitidě A. Ve skupině 234 pacientů infikovaných HIV, 72 osob (30,8%) bylo anti-HAV-T pozitivních (>20 IU/l). V multivariantní analýze byly identifikovány dva nezávislé faktory související s přítomností anti-HAV-T: věk pacientů (OR = 1,07) a přítomnost protilátek proti virové hepatitidě C (OR = 2,87). Očkování byla dokončena u 83 pacientů. Dobrá odpověď (anti-HAV-T> 20 IU/l jeden měsíc po posilující dávce) byla získána u 79,5% pacientů. U pacientů s CD4>200 buněk/mcl byla pouze přítomnost protilátek proti virové hepatitidě C prognostickým faktorem pro odpověď na vakcinaci (OR = 0,13). Z respondentů dostupných pro dosledování 82% (50 z 61) mělo detekovatelné anti-HAV-T po 1 roce a 75,5% (37 z 49) po 5 letech.
Naše výsledky ukazují, že většina zkoumaných HIV pozitivních pacientů byla vnímavá vůči virové hepatitidě A. Většina HIV infikovaných dospělých s vysokým počtem CD4 měla setrvalou odpověď dokonce až 5 let po očkování. Pacienti s HIV/hepatitidou C koinfekcí vykazovala horší odpověď na očkování.

The aim of this study was to estimate the prevalence of total antibodies to hepatitis A virus (anti-HAV-T) in the group of HIV-positive adults in Lodz region of Poland, and to evaluate the response and long-term immunity after vaccination against hepatitis A virus. In the group of 234 HIV-infected patients, 72 persons (30.8%) were anti-HAV-T positive (>20?IU/L). In multivariate analysis, two independent factors associated with the presence of anti-HAV-T were identified: the age of patients (OR?=?1.07) and the presence of antibodies to hepatitis C virus (OR?=?2.87). Vaccination was completed in 83 patients. Good response (anti-HAV-T >20?IU/L one month after the booster dose) was obtained in 79.5% of patients. In patients with CD4 >200 cells/µL in multivariate analysis only presence of antibodies to hepatitis C virus was a prognostic factor for the response to vaccination (OR?=?0.13). Among responders available for the follow-up, 82% (50 out of 61) had detectable anti-HAV-T at 1 year and 75.5% (37 out of 49) at 5 years. Our results demonstrate that most of the studied HIV-positive patients were susceptible to hepatitis A virus infection. Most HIV-infected adults with high CD4 counts had a durable response even up to 5 years after vaccination. Patients with a HIV/hepatitis C virus coinfection displayed a worse response to vaccination.

Účinnost čtyřvalentní dengue vakcíny u dětí v Latinské Americe.
Efficacy of a Tetravalent Dengue Vaccine in Children in Latin America.

N Engl J Med. 2014 Nov 3;
Authors: Villar L, Dayan GH, Arredondo-García JL, Rivera DM, Cunha R, Deseda C, Reynales H, Costa MS, Morales-Ramírez JO, Carrasquilla G, Rey LC, Dietze R, Luz K, Rivas E, Montoya MC, Supelano MC, Zambrano B, Langevin E, Boaz M, Tornieporth N, Saville M, Noriega F, the CYD15 Study Group

Princip: S ohledem na rostoucí výskyt infekce dengue na celém světě i přes kontrolní opatření vůči komárům, bylo vyvíjeno několik vakcín vůči horečce dengue.
Metoda: Účinnostní studie fáze 3 čtyřvalentní vakcíny vůči dengue byla provedena v pěti zemích Latinské Ameriky, kde dengue dosahuje endemického výskytu, kde jsme náhodně přiřadili zdravé děti ve věku 9 až 16 let v poměru 2:1 do skupiny očkované 3 dávkami rekombinantní, živé, oslabené, tetravalentní vakcíny vůči dengue (CYD-TDV) a do placebové skupiny imunizované v 0, 6, 12 měsících za podmínek zaslepení.
Děti byly sledovány po dobu 25 měsíců. Primární veličinou byla účinnost vakcíny vůči symptomatické, virologicky potvrzené dengue (VCD) bez ohledu na závažnost onemocnění nebo sérotypu, která se objevila více než 28 dní po třetí injekci.
Výsledky: Celkem 20.869 zdravých dětí dostalo buď vakcínu nebo placebo. Při vstupu do studie, 79.4% z podskupiny 1944 dětí sledující imunogenitu bylo séropozitivních na jeden nebo více sérotypů dengue. V per-protokolové populaci bylo 176 případů VCD (s 11.793 osoboroků v riziku) ve skupině očkované a 221 případů VCD (s 5809 osoboroků v riziku) v kontrolní skupině a účinnost vakcíny byla 60,8% (95% interval spolehlivosti [CI], 52,0 - 68,0). V populaci intention-to-treat (ti, kteří obdrželi alespoň jednu dávku) byla účinnost vakcíny 64,7% (95% CI, 58,7-69,8). Sérotypově specifická účinnost vakcíny byla 50,3% pro sérotypu 1, 42,3% pro sérotyp 2, 74,0% pro sérotyp 3, a 77,7% pro sérotypu 4. Ze závažných případů VCD byl 1 z 12 ve skupině očkovaných takže intention-to-treat účinnost vakcíny byla 95,5%. Účinnost vakcíny vůči hospitalizaci z důvodu dengue byla 80,3%. Bezpečnostní profil vakcíny CYD-TDV byl podobný jako placeba, bez výrazného rozdílu výskytu nežádoucích účinků.
Závěr: Dengue vakcína CYD-TDV byla účinná vůči VCD a těžké VCD a vedla ke snížení počtu hospitalizací z důvodu VCD v pěti zemích Latinské Ameriky, kde dengue se vyskytuje endemicky.

Background In light of the increasing rate of dengue infections throughout the world despite vector-control measures, several dengue vaccine candidates are in development. Methods In a phase 3 efficacy trial of a tetravalent dengue vaccine in five Latin American countries where dengue is endemic, we randomly assigned healthy children between the ages of 9 and 16 years in a 2:1 ratio to receive three injections of recombinant, live, attenuated, tetravalent dengue vaccine (CYD-TDV) or placebo at months 0, 6, and 12 under blinded conditions. The children were then followed for 25 months. The primary outcome was vaccine efficacy against symptomatic, virologically confirmed dengue (VCD), regardless of disease severity or serotype, occurring more than 28 days after the third injection. Results A total of 20,869 healthy children received either vaccine or placebo. At baseline, 79.4% of an immunogenicity subgroup of 1944 children had seropositive status for one or more dengue serotypes. In the per-protocol population, there were 176 VCD cases (with 11,793 person-years at risk) in the vaccine group and 221 VCD cases (with 5809 person-years at risk) in the control group, for a vaccine efficacy of 60.8% (95% confidence interval [CI], 52.0 to 68.0). In the intention-to-treat population (those who received at least one injection), vaccine efficacy was 64.7% (95% CI, 58.7 to 69.8). Serotype-specific vaccine efficacy was 50.3% for serotype 1, 42.3% for serotype 2, 74.0% for serotype 3, and 77.7% for serotype 4. Among the severe VCD cases, 1 of 12 was in the vaccine group, for an intention-to-treat vaccine efficacy of 95.5%. Vaccine efficacy against hospitalization for dengue was 80.3%. The safety profile for the CYD-TDV vaccine was similar to that for placebo, with no marked difference in rates of adverse events. Conclusions The CYD-TDV dengue vaccine was efficacious against VCD and severe VCD and led to fewer hospitalizations for VCD in five Latin American countries where dengue is endemic.