Maximální intervaly očkování

Některá očkování vyžadují podávání více než 1 dávky, a tak je třeba mezi nimi zachovávat určité časové rozestupy. Velmi kritickým se stává minimální interval, neboť je-li zkrácen o více než 4 dny (dle doporučení ACIP), pak imunitní odpověď nemusí být odpovídající či dostatečná. V takovém případě se doporučuje první dávku (případně předešlou dávku) anulovat, tj. nezapočítávat ji do celkového počtu potřebných dávek příslušného očkování. Uvedené zkrácení o 4 dny se ale netýká poslední posilující dávky (obvykle podávanou za více než 4 měsíce). Zde se připouští zkrácení až o 1 měsíc (nebo individuálně i více). V běžné praxi však s minimálním intervalem nebývá problém.

Naopak velmi často se stává, že nelze splnit výrobcem doporučený interval. V tomto případě se zpravidla mylně interpretuje nebo vykládá doporučení výrobce a chybně se doporučený interval považuje za maximální interval. Zde je třeba připomenout, že výrobci nikdy nestanovili maximální interval mezi dávkami, a proto ho nemohou ve svém doporučení jakkoli specifikovat.

Pokud se tedy nedodrží doporučený interval, pak lze v očkování kdykoli dále pokračovat. Ale i to má své limity. Je vysoce pravděpodobné, že v očkování provedeném jednou dávkou např. vakcíny proti hepatitidě typu B v dětských letech nebude možné v dospělosti pokračovat, neboť i imunitní systém má své omezené paměťové možnosti. Proto Odborný spolek pro očkování vydal doporučení tzv. “Přípustných Intervalů Očkování” (ze dne 3.5.2016, ZDE), ve kterém vydal přípustné horní meze těchto intervalů pro jednotlivá očkování. Je-li očkování prováděno v těchto přípustných mezích, pak není třeba cokoli ověřovat či opakovat nebo přidávat další dávku vakcíny. Ani Odborný spolek pro očkování netvrdí, že při překročení přípustné horní meze intervalu se musí očkování opakovat apod. Jen se v těchto situacích nemusí dosáhnout odpovídající specifické imunity.

I když výrobcem doporučené intervaly mohou být překročeny, vždy zůstává na místě se je snažit dodržet nebo zbytečně neprodlužovat. Jde totiž o to, že první dávka vícedávkového schématu není schopna zajistit odpovídající ochranu. Ta totiž nastupuje teprve po podání prvních 2 dávek. Čili čím delší je interval mezi prvními 2 dávkami, tím později nastupuje odpovídající ochrana. Do té doby je jedinec nechráněn.
Na druhou stranu lze interval prodloužit a využít této možnosti, je-li první dávka třeba hůře tolerována, nebo není-li dítě v dobré zdravotní kondici a jeho stav si vyžaduje delší dobu k uzdravení.