PROMEŠKANÉ OČKOVÁNÍ

Některá očkování vyžadují aplikaci více než jedné dávky, a tak výrobci příslušných vakcín ve svém doporučení uvádějí intervaly mezi dávkami, tj. schéma očkování. Pokud však dojde k nedodržení doporučeného intervalu, vyvstává otázka, zda je takové očkování neplatné a zda vyvolá ještě dostatečnou ochranu. 

Dvoudávkové očkování

Skládá-li se očkování ze 2 dávek, pak první dávka představuje základní a vyvolává obvykle dostatečně bohatou imunitní odpověď u většiny očkovaných. Ale pro kompenzování individuální nedostatečnosti a pro zesílení původní imunity indukované jednou dávkou se následně doporučuje aplikovat ještě jednu posilující dávku o zhruba 12 měsíců později (někdy to může být už za půl roku a jindy až za 3-14 let, dle doporučení výrobce té dané vakcíny). Mezi tato očkování patří očkování proti hepatitidě typu A, proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám nebo planým neštovicím. Pokud se u těchto očkování nepodaří podat posilující dávku v doporučeném intervalu, je možné ji aplikovat kdykoli později, ovšem s tím vědomím, že ochrana vyvolaná jednou dávkou nemusí přetrvávat až do podání posilující (tedy druhé) dávky. Není třeba očkování opakovat, neboť imunitní systém získal díky první dávce tolik podnětných informací, že si vytvořil dostatečnou paměť. A pokud by ztratil aktivní imunitu (zprostředkovanou protilátkami), pak právě posilující očkování ji znovu obnoví bez ohledu na délku doby mezi oběma dávkami (tj. mezi základním a posilujícím očkování).

Trivivac, očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám - MMR [Petráš, 2010] - Geometrický průměr titrů protilátek v závislosti na délce inervalu mezi 1-2 dávkou

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Minimálně třídávkové očkování

Mezi očkování vyžadující podání minimálně dvou základních dávek (případně tří dávek) a jedné posilující patří očkování proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli, hepatitidě typu B, dětské přenosné obrně, klíšťové encefalitidě, lidským papilomavirovým nákazám, vzteklině nebo japonské encefalitidě. Výrobci těchto vakcín se téměř dokonale shodují, že interval mezi základními dávkami by se měl pohybovat v rozmezí 1-3 měsíců. Čím je interval kratší, tím je dříve dosažena ochrana u většiny očkovaných, ovšem za cenu nižší postvakcinační odpovědi. Naopak je-li interval delší (do 6 měsíců) bývá imunitní odpověď nejvyšší, proto není-li riziko příslušné infekce vysoké, lze s výhodnou interval prodloužit. Stane-li se z nějakého důvodu, že byl překročen 6měsíční interval základních dávek, není třeba očkování opakovat, pokud se druhá dávka aplikuje do 12 měsíců po zahájení, protože imunitní systém si do této doby stále pamatuje první dávku. Dojde-li však k překročení 12měsíčního intervalu, nezbývá nic jiného než zahájit očkování od počátku.

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Intrapolace a extrapolace imunitní odpovědi vyjádřená poměrem hodnot koncentrací protilátek ve sledovaném intervalu ke koncentraci protilátek při intervalu 6 týdnů

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Bez ohledu na použitou vakcínu (2HPV, 4HPV nebo 9HPV) lze extrapolovat výsledky publikovaných prací sledující alternativní 3dávková schémata HPV očkování: 0-3-8 měsíců, 0-6-12 měsíců, 0-1-12 měsíců, 0-2-12 měsíců a 0-12-24 měsíců [Brown 2012; Esposito 2011; Neuzil 2011; Zimmerman RK et al. 2010; Lamontagne 2013].

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Třetí (případně čtvrtá), tzv. posilující, dávka se podle doporučení výrobců vždy aplikuje v rozmezí 3-12 měsíců. Dojde-li k promeškání řádného intervalu, pak lze očkovat kdykoli později ovšem s ohledem na věk očkovance. Některá dětská očkování (proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli či dětské přenosné obrně) vyžadují další posilující očkování v 5-10letých intervalech, neboť děti mohou aktivní ochranu (obvykle protilátkovou imunitu) ztrácet častěji než dospělí. Proto označení kdykoli později je limitováno k věku očkovaného, tj. dítě by mělo být očkováno hned následně bez zbytečného dalšího odkládání (samozřejmě umožní-li to jeho zdravotní stav). Naopak u starších dětí nebo dospělých lze promeškaný interval tolerovat až do 10 let, kdy sice aktivní ochrana nemusí tak dlouho přetrvávat, ale imunitní systém si stále původní očkování pamatuje a může na novou posilující dávku dostatečně dobře odpověď. Navíc ztráta specifické imunity získané očkováním se v tomto věku doplňuje vyspělou a kontinuálně aktivovanou nespecifickou imunitou.

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Literatura

Další informace najdete v prémiovém obsahu