OČKOVÁNÍ ZDRAVOTNĚ STIGMATIZOVANÝCH OSOB

Očkování imunodeficitních dětí a dětí s primární imunodeficiencí obsah

V posledních třiceti letech se došlo k významnému nárůstu podmínek, které vyvolávají imunodeficit: transplantace orgánů, imunosupresivní léčba, dlouhodobé užívání kortikoidů, HIV nákaza a další. Zvýšený počet dětí i dospělých, kteří trpí tímto postižením. se stává vnímavým k infekčním agens, a proto je očkování může před nimi chránit. Před volbou imunoprofylaxe pro daného jedince je třeba odhadnout správně a pečlivě následující body: intenzitu a délku doby imunosuprese, rizika onemocnění a prospěch (nebo potencionální riziko) očkování, předešlé zkušenosti s použitím imunologických přípravků u imunosuprimovaného pacienta. Obecně platí, že inaktivované vakcíny a anatoxíny lze podávat podobně jako zdravým jedincům; živé vakcíny (virové nebo bakteriální) by se podávat neměly. Očkování osob v blízkém domácím kontaktu s těmito imunosuprimovanými pacienty, zejména živými virovými vakcínami, by mělo být striktně zhodnoceno vzhledem k možnosti přenosu a šíření vakcinačních virů, jako např. při používání OPV vakcíny [AAP 2003]. U dětí, které užívají substituční protilátkovou imunoterapii (podávání imunoglobulínů), se očkování nesmí provádět; časový odstup mezi léčbou imunoglobulíny a podáním vakcíny se musí hodnotit pro každý přípravek zvlášť [CDC 2002]...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Očkování dětí s nádorovým onemocněním a s Hodgkinovou chorobou obsah  

Před očkováním pacientů s nádorovým onemocněním se musí důkladně zhodnotit podmínky imunosuprese v závislosti na samotném onemocnění a léčbě. Živé vakcíny jsou formálně kontraindikovány a inaktivované, subjednotkové, rekombinované, polysacharidové vakcíny spolu s anatoxíny lze podávat, přestože je známé, že účinnost vakcíny může být významně zredukována. Imunitní odpověď je obvykle přiměřená po dobu 3 měsíců až jednoho roku po chemoterapii. Je-li základní onemocnění v remisi a imunosupresivní léčba byla ukončena před minimálně 3 měsíci, je použití živých virových vakcín možné zvážit [AAP 2003, CDC 2002]. Za těchto podmínek lze podávat vakcínu proti planým neštovicím u osob s akutní lymfocytární leukémií [AAP 2003, CDC 2002, CDC 1999]: remise přetrvávající minimálně 1 rok, počet lymfocytů a krevních destiček v periferní krvi je vyšší než 700/mm3 a 100.000/mm3. Celkem by měly být podány dvě dávky v intervalu 8 týdnů...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Očkování dětí s anatomickou nebo funkční asplénií a dětí po transplantaci kostní dřeně a orgánové transplantaci obsah  

Anatomická nebo funkční asplénie má za následek zvýšené riziko rozvoje fulminantní bakteriémie s vysokou smrtností [AAP 2003]. Pneumokokové a Hib nákazy jsou nejčastější infekčními agens, dále je následují meningokokové nákazy a další streptokokové a E.coli nákazy. Pneumokoková konjugovaná, meningokoková C konjugovaná a Hib vakcína jsou pro tyto pacienty indikovány v souladu se stejným očkovacím schématem jako u pacientů s neoplazií.

Při očkování pacientů, kteří podstoupili transplantaci kostní dřeně nebo orgánovou transplantaci, je třeba nutné uvažovat základní onemocnění, imunosupresivní léčku, imunitu dárce, dobu po transplantaci a případnou hostitelskou reakci [AAP 2003]...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Očkování děti s léčbou kortikoidy obsah

Dávka a délka doby léčby kortikoidy způsobuje imunosupresi u imunokompetentních dětí i dospělých. Kromě dávky i četnost a způsob podání včetně základního onemocnění ovlivňují imunosupresi. Dávky vyšší nebo rovny 2,0 mg/kg/den prednisonu nebo 20 mg/den u dětí o tělesné hmotnosti vyšší než 10 kg [nebo ekvivalent ostatních kortikoidů] podávané po dobu 14 a více dní jsou považovány za dostatečné pro kontraindikaci očkování živými vakcínami [AAP 2003,Atkinson 2002]. Americká pediatrická akademie ustanovila empirického průvodce pro podávání živých virových vakcín u dětí bez základního imunosupresivního onemocnění s léčbou kortikoidy...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Očkování dětí, dospívajících a dospělých nakažených HIV obsah

Optimální doba, kdy lze provést očkování tak, aby se předešlo možným rizikům nebo sekundárním nežádoucím účinkům po očkování pacientů s HIV nákazou, není dosud ještě dobře definovaná. Schopnost jedince nakaženého HIV vytvořit si přiměřenou a protektivní protilátkovou odpověď po očkování závisí na stupni imunologického kompromisu ve chvíli imunizace; z tohoto důvodu je třeba u těchto pacientů počítat s možnou vnímavostí vůči dané nákaze i přesto, že byl v minulosti vůči ní očkován, pokud nebyla sérologicky prokázána přítomnost dostatečné hladiny protilátek [AAP 2003]. Obvykle bývá rutinní očkování bezpečné a účinné, je-li prováděno u dětí bez imunosuprese. Vážné komplikace vyplývající z imunizace živou vakcínou pacientů nakažených HIV byly popsány u BCG vakcíny, živé perorální poliovakcíny a spalničkové vakcíny [AAP 2003]. Proto se doporučuje takové očkování provádět co možná nejdřív po diagnóze této nákazy, kdy imunitní odpověď vůči takovému vakcinačnímu antigenu bývá ještě přiměřená a kdy existuje menší riziko vzniku nežádoucích účinků po očkování. U pacientů se závažným onemocněním a těžkými imunodepresemi se volí raději odložit očkování do doby, kdy je ho možné uskutečnit, tj. do doby, kdy je dosažena imunitní rekonstituce po příslušné léčbě. Účinnost vakcíny je považována za nedostatečnou před zahájením účinné kombinované antivirové terapie [HAART] [Dunn 1998], neboť ji tato léčba může významně ovlivnit...

Další informace najdete v prémiovém obsahu 

Očkování a dárcovství krve obsah  

Vzhledem k tomu, že očkování ovlivňuje složení krve a imunitní systém, je třeba zvážit kdy je možné, aby očkovaná osoba mohla darovat krev, tj. takové okolnosti, kdy dárcovství pro ní nepředstavuje bezprostřední riziko. Očkování v žádném případě neznamená kvalitativní poškození darované krve, ale naopak její zhodnocení...

Další informace najdete v prémiovém obsahu

Podle očkování obsah

Očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli

Očkování proti nákazám Haemophilus influenzae typu b

Očkování proti dětské přenosné obrně

Očkování proti virové hepatitidě typu B

Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám

Očkování proti chřipce

Očkování proti klíšťové encefalitidě

Očkování proti lidským papilomavirům (HPV)

Očkování proti meningokokovým nákazám

Očkování proti planým neštovicím

Očkování proti pneumokokovým nákazám

Očkování proti rotavirovým nákazám

Očkování proti tuberkulóze

Očkování proti vzteklině

Očkování proti virové hepatitidě typu A

Očkování proti břišnímu tyfu

Očkování proti choleře

Očkování proti japonské encefalitidě

Očkování proti žluté zimnici

Literatura obsah

Další informace najdete v prémiovém obsahu